Až dozraje bouřka

Eva pomalu ztrácí milujícího manžela. Odmítá si připustit jeho nemoc, protože ví, že by přestala být ženou. Stala by se jen pečovatelkou. Zmítaná letními bouřemi se snaží uhasit tu, která sílí v ní. Protože co vlastně znamená věrnost, když ten druhý pomalu mizí?

Co kdybych si zkusila napsat nějakou romantiku, kde nikoho nezabiju? A co takhle něco ve stylu Madisonských mostů?

No dobrá, takhle jednoduché to nebylo. Když Nakladatelství Brk vyhlásilo literární soutěž na téma Jablka na horizontu, napřed jsem to rovnou odpískala. Vždyť na to nemůžu vymyslet nic originálního! Minimálně nic, co by u mě nezačínalo mrtvolou pod jabloní. Ale čím déle jsem nad tím přemýšlela, tím víc jsem to chtěla pojmout jako výzvu pro sebe, dlouho jsem nic nenapsala, tak co se překonat? Zkusit si něco nového, i když romantiku zvolí každý druhý, ale co obejít prvoplánovou romanci? To už znělo zajímavě.

Nechala jsem se volně inspirovat již zmíněnými Madisonskými mosty a otiskla do příběhu motiv nemoci, pro nějž bohužel nemusím chodit daleko. V závěru jsem o dost přestřelila rozsah. Překvapilo mě, že postavy, které jsem se od začátku nepokoušela zavraždit, se staly poměrně živoucími. Krácení ale nebylo na škodu, protože výsledek v současnosti leží na pultech knihkupectví.

Knížka se vejde se do kapsy a najdete tam nejen romance, ale i sympatickou detektivku a spoustu dalších žánrů. Navíc rozsah povídek je opravdu ideální. Mezi rochněním v moři a grilovačkou na sluníčku stačíte přečíst jeden příběh, aniž byste se spálili ;). Tak co, jdete do toho?